Loučení s Ješkohlídem
Když přijdu do nového kolektivu, často se lidi diví, že mám tři děti. Když řeknu kolik mi je, trochu je to uklidní. Když časem zjistí, že mám k těm dětem ještě doktorát a na půl úvazku chodím do práce, organizuji a občas chodím Den cesty (ultratrailový závod), pomáhám s organizací Bedny (jeden z největších českých šifrovacích závodů), chodím běhat, bouldrovat, zkrátka mám čas na všechny své záliby, začínají věřit v čáry a kouzla. Samozřejmě za tím je schováno nemálo dalších osob, ale největší podíl na tom má můj muž a Ješkohlíd. Náš příběh je dlouhý, ale ráda bych ho (zejména pro sebe) zachytila do detailů, které mi přijdou důležité v tuto chvíli, kdy dělám za celou pětiletkou tečku. Děti se nepůjčují Když se Kája narodil, byl velice nespavé miminko, co vůbec nerozezná den a noc. Během prvního půlroku, ač jsem byla na pokraji sil, jsem (povětšinou neúspěšně) sbírala odvahu ho vůbec někomu půjčit. Občas v kočárku babičce. Moje ISTJ povaha vyžadovala chovat se k němu napro